| |
1130-1160:
V této době dosáhl největší obliby u vyšších
vrstev svrchní oděv bliaund. Franští normané používají slovo bliaut.
Nosili jej muži i ženy v průběhu 12.-13. století a má původ na
východě. Byl zaveden do Evropy šlechtou vracející se z 1. křížové
výpravy.
Mužská verze měla dlouhé, celkem volné rukávy, na
těle přiléhala, pod pasem byla
0br.5 Šlechtic v bliaundu
|
|
připojena suknice různého tvaru, dole zdobená
pruhem výšivek stejně jako na krajích rukávů. Umístnění a zpracování
výšivek zjevně pochází z východu. Popsaný typ měl zapínání vzadu od krku
do pasu. Výstřih byl u krku zapínán broží.
Řasená ženská varianta bliaundu se objevuje od roku 1130
nejprve mezi nejvyšší šlechtou, ale postupně ji přebírají i méně
bohaté dámy. Je velmi oblíbená až do konce 12. století. Byla z velmi
jemného až průhledného plisovaného materiálu, pravděpodobně hedvábí.
Plisování mohlo být dosaženo horkým železem, což byla technika známá v
orientu již dávno. Oděv byl velmi široký, avšak díky řasení těsně
obepínal tělo. Rukávy byly v sazeny do průramku (Norris uvádí, že
šlo o první výskyt průramku) a lehce stažené v horní části paže. Norris i le Duc popisují i obrazově
|
|
dokumentují použití corsage - oděvu oblékaného přes bliaund na torzu. Tato "vesta"
měla hlubší výstřih ukazující spodní camise (v tomto smyslu košilku),
sahala až přes boky a na okrajích byla zdobená. O použití, materiálu i
střihu lze jen spekulovat. Další možností mohl být široký pás stejné
nebo odlišné látky obtočený kolem těla mezi prsy a kyčlemi. Typickým
účesem byly vlasy spletené do dvou
0br.6 Plně oblečená dáma
|
|
copů, objevují se však i jinak zapletené. Na hlavě mohla
být ještě úzká čelenka nebo případně u vdaných žen závoj.
Neopomenutelným doplňkem byl nákladný, vyšívaný opasek, kolem těla
dvakrát obtočený a zavázaný vepředu. Byl ukončený spletenými
hedvábnými šňůrami. K bliaundu se oblékal půlkruhový plášť z brokátu
či damašku s bohatě zdobenými okraji, podšívané drahým hedvábím.
0br.7 Bliaund s corsage
|
|
